České zdravotnictví na vlastní kůži

Pro některé to bude určitě známý scénář. Pro mnohé možná zbytečné stěžování si, protože v Africe to je horší apod. Nicméně považuju za vhodné poreferovat, jak to v naší „prozápadní společnosti“ v praxi vypadá, když prostě potřebujete doktora.

Mám problém, za kým jít?

Po zjištění určitého zdravotního problému, u kterého jedna z alternativ nemusela být úplně příjemná a pozitivní, jsem se rozhodl navštívit doktora, aby problém řešil. Už dávno vím, že praktický lékař je de facto úředník, který Vás posílá ke specialistům a k němuž se sbíhají výsledky z vyšetření. Považoval jsem však za jeho hlavní úkol rozhodovat o dalším postupu, protože na rozdíl ode mě je to přeci jen vystudovaný doktor.

U své dlouholetého praktické lékařky jsem se setkal s vyšetřením mezi dveřmi již před delší dobou ve stylu „to určitě nic není“. Nevím, jestli mají nějaký limit na žádanky nebo jí to bylo prostě jenom jedno, nicméně jsem se poprvé v životě rozhodl přeložit kartu k doktorovi jinému a využít našeho pseudokonkurenčního lékařského prostředí.

U jiného doktora, který sice pracoval v modernější ordinaci, která funguje do 20hod každý pracovní den, jsem se nesetkal s o moc lepším přístupem. Nutno říct, že byl teda trochu ochotnější, protože se nechal přesvědčit k vyplnění jedné žádanky na mnou vygooglené vyšetření.

Probojovávání se na vyšetření

S žádankou jsem si googlil různá zařízení a začal jsem telefonovat. Doba objednání byla dva týdny až měsíc na naprosto běžné a normální vyšetření. Nerozumněl jsem tomu, co dělám špatně, že musím čekat měsíc. Mám normální zdravotní pojištění (bohužel) jako každý jiný, a přesto se cítím, že jsem nežádoucí, když se chci někam objednat. Opravdu mi lékaři dělají takovou laskavost, že mě vezmou? Problém jsem tedy začal řešit v době čekání na objednaný termín hledáním rad přes google a vzděláváním se v daném oboru, abych se o problému dozvěděl co nejvíce a sám si mohl říct, na jaká další vyšetření chci jít apod. Docela smutný postup na to, jak kvalitní doktory tu máme, že nám neustále hrozí, že utečou do Německa a Rakouska, protože tam na ně čekají s otevřenou náručí.

Bez protekce máte smůlu

Znal jsem to z vyprávění rodičů a babičky, jak fungovalo zdravotnictví v hlubokém socialismu (myšleno v době před rokem 1989). Pochopil jsem, že to vlastně funguje pořád stejně. Asi proto, že tu bohužel máme pořád socialismus a nic se reálně nezměnilo. Dvojnásob to platí u současného českého zdravotnictví. Problém se tedy reálně začal řešit až ve chvíli, kdy se zjišťovalo, které doktory v rodině známe a využívaly se tyto různé protekční cesty. Najednou to šlo bez čekání a s maximální ochotou.

Za špatnou kvalitu zdravotní péče může systém zdravotního pojištění

Současné zdravotní pojištění lze považovat bez nadsázky za daň. Je určováno podle výše příjmu, zaručuje všem stejné (stejně mizerné) služby a je kontrolováno státem. Kdo chce služby kvalitnější, má velice omezené možnosti, i kdyby byl ochoten si za to připlatit. Možnost se nabízí například u kvalitního zubaře, jehož úkony jsou zcela běžně účtovány nad rámec pojištění (bílá výplň 1000Kč či více apod.). U jiných doktorů to je ale větší problém.

Komu by vadilo, kdyby bylo lidem umožněno vyjmout se ze státního zdravotního systému a zaplatit si pojištění u komerční zdravotní pojišťovny dle aktuální tržní nabídky a dle vlastního výběru? Jistě jsou lidé, kteří jsou ochotni platit si násobně vyšší zdravotní pojištění, kteří by chtěli lepší služby. Podobně to funguje např. u havarijního pojištění na auto a ač nechci říkat, že zdraví je srovnatelné s autem, tak přístup k systému pojištění by mohl být velice podobný. Pokud by tedy bylo umožněno, aby se do toho těmto lidem stát nemontoval, jistě by začaly brzy vznikat soukromé zdravotní pojišťovny bez státem regulované nabídky pojištění. V zájmu takových pojišťoven by bylo i to, aby si kontrolovaly kvalitu služeb u nasmlouvaných zdravotních středisek, protože by to v opačném případě znamenalo hrozbu ztráty klienta. Komu by režim státního zdravotního pojištění vyhovoval, tak ať si ho nechá.

Na závěr upozorňuji různé fanatické socialisty, kteří budou v komentářích tvrdit, že zdraví není tržní komodita a budou mi vnucovat jednotné státní zdravotní pojištění, aby si uvědomili, že naopak povinný státní systém pojištění lidem škodí. Ve státních nemocnicích se k pacientům stále chovají jako za války, kdy pokud neumíráte, tak prostě počkáte až si doktor udělá čas apod.