Uprchlý český podnikatel

„V JAR zadrželi uprchlého českého podnikatele Krejčíře“ a další podobné titulky lze najít českých v novinách. Proč se píše, že je to podnikatel? Slovo podnikatel je mezi mnoha lidmi vnímáno pejorativně. Je snad každý podnikatel gauner, zloděj či vekslák?

Levicové vlády se snaží odvracet pozornost lidí od pravých problémů a za viníky často nepřímo označují podnikatele. Podnikatelé jsou přitom ti, na kterých reálně stojí ekonomika a kteří by neměli být trestáni za to, že chtějí vydělat peníze. Z úspěchu podnikatelů vždy těží i ostatní lidé. Ať už jde o koncové spotřebitele, kteří vlivem konkurenčního boje a následné technologické inovaci mají k dispozici modernější a lepší technologii, nebo například zaměstnance, kteří díky růstu firmy podnikatele mají práci.

Trestat podnikatele vyšším zdaněním a vyšší byrokratickou zátěží vždy povede k utlumení jejich činnosti a to ať už z jejich časových důvodů, tak i z důvodů demotivačních. Každý, kdo se rozhodne podnikat, je smířen s tím, že buď vymyslí naprosto unikátní službu nebo zboží, se kterým se na trhu prosadí, a nebo začně soutěžit s ostatními podnikateli na trhu a bude se snažit ukousnout z pomyslného koláče také svůj podíl. Musí tomu věnovat čas a peníze a výsledek je přitom nejistý. Nikdo mu nic negarantuje a je smířen s tím, že bojuje sám za sebe. Málokdo je ale smířen s tím, že tuto nejistotu mu bude zvyšovat navíc i stát, který si bude vymýšlet neustále nová nařízení a zvyšovat daně. On i ten konkurenční boj mezi podnikateli má pro konkurující podnikatele významné výhody – inspirace a nové nápady na nové produkty, snaha neustále svoji firmu zlepšovat apod. Vliv státu ale pro podnikatele nic dobrého nepřináší.

To poslední, co nejen podnikatel, ale také kdokoliv jiný potřebuje, je intervence ze strany státu do podnikatelského prostředí. Každý zásah státu do podnikání, ať už je to v dobré víře politika či pro uspokojení závisti určité skupiny potenciálních voličů, vždy povede k negativním výsledkům, které nakonec pocití i koncoví uživatelé (tedy i ti, kteří často volají po neustále vyšším zdanění a regulací podnikatelů).

Pokud stát zvyší dan podnikatelům resp. právnickým osobám (tedy onu médii a politiky nazývanou „korporátní“ daň, kterou ale však platí nejen korporace, ale také každá podnikající PO), vždy to povede ke snížení motivace podnikatelů vynakládat maximální úsilí k dosahování zisku, protože vědí, že jim to stát stejně zčásti sebere, takže proč by se měli snažit. Výsledkem je nižší produktivita firmy (tedy i méně zaměstnaných osob) a v konečném důsledku i menší odvod na dani.

Ve chvíli, kdy stát nebo například evropská unie dá některému podnikateli dotaci, tak tento podnikatel z toho má jistě radost, nicméně jiný podnikatel, který tomuto podnikateli konkuruje, z toho radost mít nebude. Ve chvíli, kdy stát naruší fungování konkurenčního prostředí například dotací pouze některému podnikateli, nastane snížení produktivity jiného podnikatele popř. jeho krach. Paradoxem je samozřejmě to, že i tato dotace pochází z peněz, které státu předtím někdo odvedl na daních. Dotace jsou rakovina pro tržní prostředí a v konečném důsledku jsou negativní pro všechny až na toho jednoho podnikatele, který tu nespravedlivou dotaci dostal.

A v neposlední řadě zaměstnanost. Stát zatím nenařizuje firmám, kolik lidí mají zaměstnat, nicméně se obávám, že to dříve či později nějakého socialistu napadne. Podnikatelé začínají vnímat zaměstnání nového zaměstnance za stejné rizikové jako si vzít třeba úvěr. Pokud se firma ocitne v nesnázích (například proto, že konkurent dostal od státu dotaci), je prakticky nereálné realizovat restrukturalizaci se všemi regulacemi a odstupnými apod. Takový podnikatel si raději dvakrát na počátku rozmyslí, zda nového pracovníka přijmout či nikoliv a dost často dojde k závěru, že raději nikoliv. Snaha levicových vlád zlepšovat pozici zaměstnanců je tak nekonec negativní i pro samotné zaměstnance.

Čekají nás minimálně další čtyři roky levicového vládnutí, takže neočekávám, že by se něco změnilo k lepšímu. Na Slovensku si můžeme všimnout, co nás může brzy čekat (povinná digitalizace faktur, minimální daň placení i v případě ztrátovosti firmy apod.). Socialistické vlády nezahálejí ani v dalších státech, tradičně taková Francie tomu komunismu běží hodně rychle naproti. Škoda, že si neuvědomují, že si pod sebou i námi podřezávají větev.