Jednou ze základních úloh státu je beze sporu ochrana majetku jeho obyvatel. Nelze ničím obhájit obsazování nemovitostí cizími lidmi bez souhlasu majitele objektu. Jsem rád, že policie konala a okupanty z domu vyhnala a podle zájmu médií usuzuji, že celkem nekompromisně.
Neodsuzuju lidi podle toho jak vypadají, jaké náboženství vyznávají, jaké mají politické názory nebo sexuální orientaci. Je mi jedno, jestli fetují a jak zachází se svým zdravím. Je to jejich rozhodnutí, jak se ke svému životu staví. Velice by mi ale vadilo, pokud by mě jejich chování negativně ovlivňovalo (a já bych s tím nesouhlasil). Vadilo by mi tedy například, pokud by mi někdo vlezl bez mého souhlasu domů, zatímco bych byl třeba na dovolené.
Je naprosto irelevantní, jestli je dům obýván nebo nebo dlouhodobě vybydlen. Vlastnické právo je nedoknutelné a je rozhodnutím majitele, kdo v domě bude a pokud do domu vnikne někdo neoprávněně, mělo by být k němu přistupováno se stejnou razancí jako k lupičům, kteří vykrádají domy. Nevidím mezi nimi žádný rozdíl.
Protizákonné jednání okupantů nelze obhájit ani tím, že dům vlastní firma Radovana Vítka, Ferdy Mravence nebo kohokoliv jiného. Žádnou souvislost s tím nemá ani fakt, že má v chátrající budově „virtuální“ sídlo velké množství firem. Nikoho to neopravňuje lézt bez svolení do cizího domu.
Na co se ptali redaktoři idnesu a co na to pachatelé odpovídali?
Idnes: Není nemorální, že jste porušili zákon a vnikli na cizí pozemek?
Pachatelé: Víte, co říkal Václav Havel? Duch zákona má být nad jeho literou. Pokud se budu držet zákonných mantinelů, pak v listině základních práv a svobod se píše, že vlastnictví zavazuje. Lze to tedy vnímat i tak, že jsme chránili vyšší legislativní rámec, než je běžný zákon.
Nebudu se pozastavovat nad tím, co kdy říkal nebo neříkal Václav Havel, a ani nad jeho socialistickým cítěním, nicméně jistě neříkal, že mají lidé lézt do cizích baráků a tyto baráky neoprávněně okupovat. Pachatel si vyložil znění zmíněného článku v listině práv a svobod špatně resp. neúplně. Listina práv a svobod (článek 11, odstavec 3) říká: „Vlastnictví zavazuje. Nesmí být zneužito na újmu práv druhých anebo v rozporu se zákonem chráněnými obecnými zájmy. Jeho výkon nesmí poškozovat lidské zdraví, přírodu a životní prostředí nad míru stanovenou zákonem.“ Nejsem si ale vědom, že by vlastnictví budovy na Pohořelci upíralo někomu práva, poškozovalo přírodu nebo životní prostředí. Je pochopitelné, že je majitel objektu je odpovědný za to, že pokud z baráku upadne z důvodu zanedbání údržby např. cihla a někoho zraní, je za to zodpovědný. Pachatelé nicméně toto riziko tím, že do budovy vniknout, nijak nesnižují a žádný „vyšší legislativní rámce“ nechrání a v tomto případě dle mě ani žádný „vyšší legislativní rámec“ neexistuje, neboť i právo na vlastnictví je zaručeno listinou práv a svobod.
Podobných zajímavostí je v rozhovoru celá řada. Zmíním ještě alespoň jednu:
idnes: Kdyby vás z objektu policie nevyhnala, co byste s ním dělali?
Pachatelé: Postupně bychom ho opravovali. Mnozí z nás se věnují umění, takže bychom z nějakých prostor udělali ateliéry, další část by byla otevřená pro veřejnost. Určitě bychom tu chtěli vybudovat i sociální bydlení.
Jak vypadá budování takového sociálního obydlí, zmiňované opravy a umělecká činnost se lze podívat v úvodní fotografii v tomto článku.
Nutno podoknout, že povinnost vlastníků kulturních památek nelze samozřejmě ignorovat. Jakožto fanda historie budov a architektury trpím, když vidím, v jakém stavu se budova na Pohořelci nachází. Nicméně ani skutečnost, že je dům v dezolátním stavu, neobhajuje vnikání cizích osob do takového objektu.
Na závěr malá rada pro vlastníky nemovitostí, kteří nemají svůj dům v ideálním technickém stavu. Těšíte se na další dovolenou? Možná po návratu zjistíte, že se do domu vloupali cizí lidé, kteří v domě následně i žili, spali ve vaší posteli, fetovali ve vaší kuchyni, žili „uměleckým životem“ a budovali tam sociální byty. Berte to ale z té lepší stránky. Třeba zrovna vy budete mít štěstí a vám dům opraví (na rozdíl od jiných squatů).
