Pravidlo přednosti chodce na přechodu je proti lidské přirozenosti a otupuje lidskou odstražitost. Chodci žijí v roli upřednostněného a dost často vbíhají na přechod bez rozhlédnutí a někdy i pod kola auta. Domnívají se, že je-li něco napsáno v zákoně, fyzika se tomu podřídí. Tímto přeludem trpí především chodci, kteří nejsou zároveň řidiči a nikdy nebyli sraženi autem.
Je-li pro řidiče stanovena zákonem nějaká povinnost, není to pro chodce záruka, že se tím bude řidič řídit. V případě, že řidič srazí chodce na přechodu, je ve většině případů trestně odpovědný právě řidič. Co je to ale platné, když chodec zemře nebo bude mít fyzické i psychické následky do konce života? Výtisk zákona si potom může nalepit na kolečkové křeslo nebo na náhrobní kámen. Uvědomělý chodec, který se primárně řídí svým pudem sebezáchovy a až potom přemýšlí jaké výhody mu zákon přináší, tzn. vždy počká až řidič zastaví nebo zpomalí a dá znamení, že je možno bezpečně přejít.
Přednost chodců je nepřirozená rovněž z důvodu, že auto je těžké, jede rychle a má velkou kinetickou energii. Jeho zastavení tak není možné okamžitě, jak se stále někteří chodci chybně domnívají. Auto má vždy delší brzdnou dráhu než chodec. Z principu se auto nijak neliší od tramvaje, před kterou chodci přednost nemají.
Přednost chodců by se proto měla ze zákona o silničním provozu vypustit. Pro zodpovědné chodce se nic nemění (ti se rozhlíží stále a přechází až ve chvíli, kdy je to bezpečené). Pro ty nezodpovědné se změní to, že se naučí používat svůj přirozený pud sebezáchovy a nebudou se spoléhat na nějaké ustanovení v zákoně, které jim v případě sražení autem nijak nepomůže.
Dalším důvodem pro zrušení ustanovení o přednosti chodců je fakt, že mnoho přechodů pro chodce je v žalostném stavu - jsou špatně označené a na nepřehledné nebo frekventované silnice. Na takovéto přechody patří semafor. Zákon v těchto případech nepomůže.
Ustanovení by se ze zákona mělo vyjmout i z důvodu, že je napsáno velice obecně a nelze si pod ním představit nic konkrétního a jeho vymahatelnost je tedy spíše diskutabilní. Osobně neznám nikoho, kdo by dostal pokutu, že neumožnil chodci přejít vozovku.
Výtah ze zákona:
S výjimkou řidiče tramvaje umožnit chodci, který je na přechodu pro chodce nebo jej zřejmě hodlá použít, nerušené a bezpečné přejití vozovky; proto se musí řidič takového vozidla přibližovat k přechodu pro chodce takovou rychlostí, aby mohl zastavit vozidlo před přechodem pro chodce, a pokud je to nutné, je povinen před přechodem pro chodce zastavit vozidlo.
Chodec nesmí vstupovat na přechod pro chodce nebo na vozovku bezprostředně před blížícím se vozidlem. Chodec musí dát přednost tramvaji.
Jak poznám, že chodec přechod zřejmě hodlá použít?
Přibližovat k přechodu pro chodce takovou rychlostí.. Jakou? Podle čeho to má řidič spočítat?
Co znamená bezprostředně? Brali zákonodárci v potaz rozdílnost reakcí řidičů a brzdných drah různých aut, které chodec nemůže znát?
Z důvodu, že ustanovení o přednosti chodce v zákoně o silničním provozu jsou nepřesná, zavádějící a dávají chodcům falešný pocit, že se jim nemůže nic stát, navrhuji ustanovení ze zákona vypustit a vrátit se ke stavu před 1.1.2001.
