Máme za sebou volby na magistrát v Praze, které pro mnohé dopadly dle očekávání. Mnohaletá a veřejností odsuzovaná krutovláda ODS je pravděpodobně u konce, nebo při nejmenším bude nucena přistupovat nově na kompromisy v novém budoucím koaličním uskupení pražského zastupitelstva a přijde o post primátora Prahy.
Podíváme-li se na vynaložené prostředky do voleb v Praze u jednotlivých kandidujících stran současné vládní koalice a přepočteme je na jeden hlas získaný ve volbách na pražský magistrát, zjistíme, že jeden hlas stál ODS cca 82 Kč, TOP 09 cca 14 Kč, VV cca 87Kč (v hodnotách se nepočátá s hlasy na lokální radnice v Praze). Každá ze stran pojala kampaň po svém. Zcela jistě nejmasivnější kampaň (a také zdaleka nejnákladnější) měla ODS, která byla v Praze vidět na téměř každém billboardů, lampě, tramvaji atd. I přes masivní kampaň ODS v Praze volby nevyhrála. Nedůvěryhodnost kandidátů a neznámost MUDr. Svobody – kandidáta na primátora ODSka nepřevážila ani masivní kampaní. Se známou pravou rukou kmotra Béma – Blažkem (jeden ze sedmi lídrů kandidátek na magistrát), zpěvákem a veřejnosti ne příliš známým gynekologem Svobodou ODSka trumf v Praze neudělala.
Způsobem prezentace v kampani se ODS jistě nezvděčila ani konzervativním pravicovým voličům v Praze, které dříve ODS volili, jelikož populistická kampaň, kterou v Praze ODS praktikovala by byla hodná spíše některé z levicovějších stran (např. ČSSD). Takový silný socialistický populismus, jako byly billboardy typu „rozvoz léků seniorům až domů“ jistě čekal jen málo kdo.
Jediný však, kdo se opravdu poučil z červnových voleb do parlamentu byla TOP 09, která si zvolením Zdeňka Tůmy za kandidáta na primátora pomohla zajistit vítězství ve volbách. Není tajemstvím, že právě důvěryhodná a hodně známá tvář umí „prodat“ stranu ve volbách lépe, než tisíce billboardů, které bývají mnohdy kontraproduktivní – reklama je tak často na očích, že si na to lidé prostě zvyknou a zcela automaticky ji ignorují. Zásadní výhodou známé tváře je mimo jiné i to, že krom umění "prodat" svoji stranu, umí také zajistit zajímavý obsah do novin a televizí, po kterém média prahnou. Strana se tak okamžitě stává středem mediální pozornosti.
Volební manager Věcí veřejných Vít Bárta se pravděpodobně domníval, že volby vyhraje dojezdem na vlně populismu z parlamentních voleb. Strana ovšem není už tak „in“ jak byla před volbami do parlamentu a do dnešního dne se nedokázala pořádně ideově profilovat. Asociací na název Věci veřejné tak pravděpodobně u mnoha lidí jsou pouze aféry kolem ABL, aférky kolem ministra vnitra Johna a škrty. Za stranou tak nestojí ještě žádné prospěšné reformy ani jiné hmatatelné úspěchy. Strana získala ve volbách do zastupitelstva Prahy pouze 195 158 hlasů (resp. křízků!), čímž sice překonala 5% hranici, což samo o sobě nebyla žádná sláva, ovšem mandát nezískala žádný díky následnému přepočtu hlasů v rozdělené Praze na 7 obvodů (což mimochodem účelově zařídila ODS). Díky celkově nízkému počtu hlasů v porovnání s ostatními stranami vládní koalice, vyšel v přepočtu stranu jeden hlas nejdráž – tedy „bezvýznamný“ hlas díky tomu, že VV nezískali žádný mandát.
