Stát dělá věci draze, nekvalitně a nespravedlivě a víme to všichni!

Každá státní zakázka a každá činnost, kterou stát vytváří, musí z principu vykazovat více či méně neefektivity, horší kvalitu a zcela jistě je to vždy na úkor někoho, kdo to musel zaplatit ze svých daní nebo kdo bude mít díky činnosti státu v daném oboru méně zakázek a bude například muset propustit zaměstnance. Korupce, která z této činnosti automaticky plyne a kterou nelze omezit dalšími úřady či kontrolními mechanismy, je pouhým zlomkem celkového problému. Pokud bych byl závistivý, tak ano, to že si někdo nakradl nějaká procenta z celkové ceny státní zakázky by pro mě byl ten nejzásadnější problém, mě ale vadí fakt, že tato státní činnost komplikuje dalším lidem podnikání, ubírá prostor volnému trhu, zvýhodňuje někoho na úkor jiného a zhoršuje lidem kvalitu života.

Vidět je to na první pohled a víme to všichni. Nemusím být ekonom, abych si všiml, že soukromý investorský projekt roste rychlostí snad jedno patro za pár týdnů (například nějaký nový obchodní dům v Michli, kolem kterého pravidelně jezdím). Dělníky tam potkáte i pozdě večer a o víkendu. Soukromý investor to považuje za samozřejmost, protože chce co nejdříve vydělávat. Investuje svoje peníze a sám nese riziko plynoucí z podnikatelské činnosti. Možná s projektem spěchá, protože přes ulici sídlí konkurenční obchodní dům, který tam stojí přes 10 let. Výhody z toho plynou pro koncového spotřebitele. Díky konkurenčnímu prostředí dvou obchodních domů budou mít třeba levnější pomeranče, kratší fronty u pokladen nebo jiné výhody. Firmy v konkurenčním prostředí bojují o zákazníky a čím více firem si konkuruje, tím lépe pro spotřebitele.

Když stát něco staví (např. silnice), je to vždy horší. Zakázka je drahá, protože úředníci a politici nehospodaří se svými vlastními penězi a nenesou za ně žádnou odpovědnost, takže v tom špatném případě svojí nedbalostí nakoupí zboží či službu méně výhodně a v tom ještě horším případě si za takový nákup nechají zaplatit. Realizace zakázky trvá dlouho, protože ze strany zadavatele (tedy státu) není žádný důvod vytvářet tlak na dodavatele, aby vše dokončil co nejrychleji. Stát k vytváření takového tlaku nemá žádný důvod. Proč by se úředníci a politici stresovali? Jestli to bude zítra nebo za rok je přeci jedno... No a v neposlední řadě je zakázka nekvalitní, protože opět není tlak ze strany zadavatele vytvořit projekt kvalitně.

Konkureční prostředí a volný trh je tedy naprosto ideální stav v každém oboru. Dává možnost aktivním lidem si vydělat a podnikat a spotřebitelům získat lepší a levnější produkty. I když nás média krmí nesmysly, že konkurenční prostředí může za zpožďování vlaků a chaos na železničních stanicích, není tomu tak. Na první pohled vidíme, co konkurenční prostředí udělalo s kvalitou železničního spoje na trase Praha – Ostrava. Fandím soukromým dopravcům, kteří se rozhodli, že začnou konkurovat subjektu s de facto neomezeným rozpočtem (což státní ČD bezpochyby jsou).

Řešením tedy je to, aby stát přestal podnikat (ČD, Česká pošta atd.), neboť rizika z jeho podnikatelské aktivity nesou občané. Je nutné, aby se rušily různé regulace komplikující novým subjektům vstupovat na trh a především umožnit konkurenci v oborech, kde je to dnes vyloučené – železnice, poštovní služby, distribuce elektrické energie a mnoho dalších oborů. Stát rovněž nemá dotovat žádné podnikatele, protože tím automaticky znevýhodňuje jejich konkurenci. Dokonce i kdyby stát dotovatel všechny firmy v jednom oboru (například automobilky) a cena auta by tak stála přímo jen jednu polovinu současné ceny (tu druhou by zaplatili všichni občané, vč. těch, kteří si auto nekoupili, na daních), pocítili by to podnikatelé v jiném oboru (například cestovní kanceláře), protože občané půjdou utratit peníze tam, kde je to aktuálně výhodné a tak si místo dovolené půjdou koupit třeba právě dotované auto. Státní aparát je nyní natolik rozsáhlý, zaměstnává statisíce úředníků, stojí zaměstnance skoro půlku z jejich reálně vydělané mzdy (tzv. superhrubé mzdy), že nejlepší činnost, na kterou by se teď stát měl zaměřit, je začít omezovat sám sebe. Vyřeší se tím postupně problém s korupcí a pochybnými zakázkami, obrovskou státní správou, která komplikuje život všem občanům, vysokými daněmi i zadlužováním státu.

Vím, že jsem se tímto článkem určitě opakoval, ale je potřeba tato fakta neustále opakovat. V tomto článku není nic, co by lidé nevěděli, jen mám stále pocit, že je to příliš mnoha lidem bohužel jedno.